Tradescantia navicularis

Tradescantia navicularis, také známá jako Callisia navicularis, byla poprvé popsána v roce 1877 panem Ortgiesem. V roce 1983 ji D.R. Hunt přiřadil k rodu Callisia na základě některých jejích znaků. Původně byla nalezena v Peru v 19. století a následně dlouhou dobu pěstována v curyšské botanické zahradě, avšak dnes se tento druh volně nevyskytuje nikde jinde než v Mexiku.

Název "navicularis" odkazuje na člunkovitý tvar listů. Od toho se také odvíjí český název voděnka či Peruánské lodičky. Ve stínu se listy barví do zelené a na slunci do červenohnědých odstínů. Listy člunkovitého tvaru s ostrou, mírně ven ohnutou špičkou, jsou pevné a vyrůstají ze dvou typů stoků. Základní stonky mají hustě nahloučené sukulentní listy, zatímco u druhého typu stonku najdeme velké vzdálenosti (internodia) mezi listy. Husté přízemní, až plazivé, porosty dosahují do výšky okolo 10 cm.

Růžové květy se objevují v létě. Po odkvětu je doporučuji odstranit pro zachování estetického vzhledu.

V případě vysokých teplot, zejména pokud umístíme sukulent do nevětraného skleníku během letní teplotní špičky, se mohou rostliny částečně zatáhnou do země. Listy pak mají celý povrch fialový a nerostou. Pokud přijde období s nižšími teplotami rostlina se opět vzpamatuje. Ve velkém stínu jsou listy světle zelené a lodičky nepatrné. Celkově je rostlina nenáročná a není potřeba ji hnojit. U našich zákazníků je rostlina oblíbená především pro svůj atypický vzhled a tvar lodiček. Díky své nenáročnosti ji může pěstovat opravdu každý.