Peperomia nivalis
Rostlina má ráda slunné stanoviště, ideální je však pro ni polostín.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V zimě zálivku omezíme.
Krátkodobě snese i -1,1 °C, ideálně by však teplota neměla klesnout pod 15 °C. Rostlina není mrazuvzdorná.
Květy nejsou příliš atraktivní a proto je doporučuji zastřihávat, aby rostlinu zbytečně nevysilovaly.
Peperomia nivalis, s názvem odkazujícím na občasný voskový povlak na listech připomínající sníh (nivalis - sněhový), se vyskytuje ve vysokých nadmořských výškách v peruánských Andách.
Peperomia nivalis zaujme limetkově zelenými, lesklými a masitými listy. Jejich tloušťka a sukulentní charakter tvoří v průřezu tvar písmene U. Listy připomínají lodičky s tmavě zeleným "okénkem" na vrcholu, tzv. epidermálním okénkem. S věkem spodní listy přirozeně mírně opadávají. Listy rostou uspořádány na vzpřímených nebo poléhavých stoncích. Masité stonky dorůstají délky až 15 cm.
Na špičce stonku se na podzim nebo v zimě objevují žluté klasy drobných žlutých květů.
Květy však nejsou příliš atraktivní a vysilují rostlinu. Proto je doporučuji s čistým svědomím zaštípnout. Pepřinec můžeme mírně přihnojovat například substrátem pro sukulenty a kaktusy. Nejčastější problémy souvisí s nevhodnou zálivkou, proto je důležité zalévat ji s rozvahou, aby se zabránilo přílišnému přemokření. Mají ovšem v oblibě trvale vlhčí půdu i když jsou zároveň citlivé na přemokření. Peperomia nivalis zaujme hlavně epidermálními okénky na sytě zelených listech. Potěší ale i tím, že většinou nepřeroste své sousedy a naopak doplní jejich vlastní přednosti.