Oxalis tuberosa
Rostlina má ráda slunné stanoviště, snese i polostín.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. Zaléváme však pouze ve vegetačním období.
Rostlina není mrazuvzdorná. Nevyhovují jí teploty nad 28 °C.
Indiáni z And používají tento šťavel jako významnou surovinu své kuchyně. Po bramborách představuje druhou nejdůležitější potravinu jejich jídelníčku.
Oxalis tuberosa, česky Oka, neboli šťavel hlíznatý, je fascinující rostlina pocházející z horských oblastí Jižní Ameriky. Vyskytuje se zejména v jižních Andách od Venezuely po Argentinu v polohách mezi 2 800 - 4 000 m n. m. Jedlé hlízy již po tisíce let představují významný zdroj potravy pro místní obyvatelstvo. Jíst lze ale nejen hlízy, ale i lístky a výhonky. Hlízy obsahují 13-20% škrobu a asi 1% bílkovin. Jako šťavel však v sobě také rostlina ukrývá vysoké množství šťavelanů. Z tohoto důvodu se hlízy po sklizni nechávají několik hodin na sluníčku a vaří. Do Evropy se dostala jako konkurence brambor v roce 1830, ovšem nedočkala se takového uplatnění jako u indiánů, pro které představovala druhou nejpoužívanější ingredienci.
Oka má pro šťavely typické trojčetné listy. Jejich barva se může vybarvovat od žlutozelené přes zelenou až po červenou. Celý sukulent pokrývají jemné chloupky. V období vegetačního klidu listy zasychají, ale rostlina přežívá díky podzemním hlízám. Jedlé hlízy mají zpravidla vejcovitý tvar a dosahují délky kolem 3 cm. Na jaře z nich trvalka opět vyrůstá.
Vykvétá žlutými květy, typickými pro rod Oxalis.
Přirozeně je přizpůsobena chladnějšímu podnebí a vysokým nadmořským výškám. Špatně snáší teploty nad 28 °C. V bezlistém období vegetačního klidu není vhodné sukulent zalévat. Rostlina nejen dobře chutná a je zdravá potravina, ale také má dlouhou a zajímavou historii. Pokud máte rádi exotické plodiny a hledáte sukulent, o kterém toho je hodně co vyprávět, představuje pro Vás tato rostlina ideální možnost.