Oxalis melanosticta
Umístíme na slunné stanoviště. Dostatek světla je třeba především přes zimu.
Zaléváme pouze v období vegetačního růstu.
Rostlina není mrazuvzdorná.
Léto přežívá jako hlíza bez listů. Ke svému životu se většinou probouzí během září.
Oxalis melanosticta se také říká black-spotted wood sorrel - šťavel černoskvrnný. Můžeme jej dohledat i pod názvem Acetosella melanosticta. Tato hlíznatá trvalka roste ve volné přírodě na skalnatých svazích v Kapsku v nadmořských výškách 500 - 600 m n. m.
Pro Oxalis typické trojčetné listy pokrývá jemné stříbrné ochlupení, které se třpytí na světle. Listy se příliš nesklápějí dolů, zůstávají spíše rozprostřené doširoka, čímž se odlišují například od svých amerických příbuzných. Celkově vyrůstá rostlina do 10 cm.
Při dostatku tepla a slunečního svitu se otevírá krásný květ. Barví se do světlých odstínů žluté a vykvétá během časného jara.
Na léto listy zasychají a rostlina přežívá ve formě hlízek. Často se pak probouzí během září. Hlízy začnou pouštět kořínky a vyraší stonek. Když doputuje nad substrát objeví se na něm malé lístky, které později dorostou a během několika dnů se objeví v plné velikosti. Ve chvíli, kdy sukulentu přijde, že je velké teplo, opět nechá zaschnout své listy a přečká období ve formě hlízy. Tu nezaléváme až do doby, kdy se objeví další listy. Pokud ale chceme tento proces mírně urychlit můžeme lehce předčasně rostlinu zalít a nastartovat tak uměle její cyklus. Je třeba však dbát opatrnosti, protože by se mohlo stát, že zalitá hlízka uhnije. Tento kousek je výjimečný, neboť pochází z Afriky. Většina zástupců rodu Oxalis má své kořeny v Americe. Jedná se tak o poměrně ceněný sběratelský kousek.