Jovibarba globifera subsp. hirta
Rostlina má ráda plné slunce. Hodí se na skalku či do přenosných nádob.
V květináči zaléváme po vyschnutí substrátu. Při umístění na skalku zaléváme dle vlastního uvážení.
Rostlina je mrazuvzdorná, vydrží až -34,4 °C.
Jovibarba roste i v našich krajích. Můžeme jej naleznout na Pavlovských vrších na Moravě.
Jovibarba globifera subsp. hirta je jinak také nazývaný jako netřeskovec výběžkatý poddruhem srstnatý. Běžně se vyskytuje ve střední a jihovýchodní Evropě. Najdeme jej v Karpatech, Alpách a horách na Balkánském poloostrově. Můžeme jej však objevit i v našich krajích a to na jižní Moravě na Pavlovských vrších kde se této chráněné rostlině říká lidově nechrastec. Nalezneme zde poddruh s nebrvitými, lisými kališními lístky. Jedná se však o velmi variabilní druh a na jiných místech se podoba může lišit. Roste ve skalních štěrbinách a na skalnatých svazích, běžně na vápenci.
Kompaktní kulovité růžice dosahují v průměru asi 3,5 cm a listy jsou dužnaté, po stranách brvité. Listy mají červené špičky, zejména při vystavení slunci. Skalnička hojně odnožuje.
Od konce července do srpna se mohou objevit květy na 15 - 30 cm dlouhých lodyhách. Jedná se však o monokarpickou rostlinu, což znamená, že po odkvětu růžice umírá. Běžně však nastoupí na místo mateřské rostliny některá z odnoží.
Jovibarbám se daří na slunných stanovištích, kde snášejí i vysoké teploty a sucho. Preferují dobře propustnou půdu, nejlépe kamenitou nebo písčitou, nejsou však příliš náročné. Představují ideální volbu pro skalky, suché zídky nebo střechy. Díky svým mělkým kořenům se dokáží uchytit i v malém množství substrátu prakticky kdekoliv. Zálivka by měla být spíše mírná, přelití by mohlo způsobit hnilobě kořenů. Hnojení není nutné, netřesky si vystačí i s velmi malým množstvím živin. Obecně tedy není třeba téměř žádná péče a netřeskovec poroste spokojeně téměř na jakémkoliv sušším, světlém místě.