Euphorbia phosphorea
Umístíme na slunné stanoviště či do polostínu. Rostlina není náročná na světlo.
Zaléváme vždy po vyschnutí substrátu, a to pravidelná po celý rok. Pouze přes zimu zálivku mírně omezíme.
Krátkodobě snese údajně až -7 °C. Rostlina ale není mrazuvzdorná.
Ve volné přírodě dorůstá do velikosti až 2 m. Pokud jej však obklopí další vegetace, výška se může vyšvihnout i do 6 m. U nás však běžně dorůstá do výšky několika desítek centimetrů.
Euphorbia phosphorea odkazuje svým epitetonem na fosforeskující světlo, které mu bývá přisuzováno. Jeho mléko se údajně po odstranění z rostliny a při mírném zahřátí rozzáří jemným světlem. Pryšec roste obvykle na holých skalnatých kopcích a štěrkovitých planinách, čímž spadá do vegetace caatinga - kaktusovité a sukulentní porosty v oblasti severovýchodní Brazílie. V těchto místech pak často tvoří husté kolonie.
Na vrcholcích větví nalezneme drobné listy, které záhy opadávají. Sukulent tak tvoří spíše bezlistý keř, který několik centimetrů nad zemí tvoří svým větvením spletité koruny. Takto ve volné přírodě vyrůstá do výšky asi 2 m.
Na konci větví na uzlinách vyrůstají v době květu červenovínové květy. Jemná cyathia doslova obsypávají holé větve a opticky pokrývají celý keř záplavou červených odstínů.
Jako většina zástupců rodu Euphorbia roní i tento sukulent po narušení epidermis pryž. Je třeba dbát na to, aby se nedostala do očí a při kontaktu s pokožkou je vhodné si omýt ruce. V místech jejího původu se tato pryž využívá k leptání bradavic a maligních vředů. Rostlina má ráda přihnojování. Euphorbia phosphorea představuje extémně odolnou sukulentní rostlinu, která se hodí k pěstování v přenosných nádobách.