Crassula ausensis ssp. titanopsis
Umístíme na slunné stanoviště.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V zimě zálivku omezíme. Nemá ráda přemokření.
Krátkodobě snese až -3,9 °C. Rostlina však není mrazuvzdorná.
Sukulent popsal český botanik pan Pavelka. Objevil ji na své cestě Afrikou a později o ní publikoval článek v časopise Kaktusy. Název titanopsis odvodil od podobnosti s rodem Titanopsis.
Crassula ausensis ssp. titanopsis pocházÍ z jižní Namibie. Tento drobný klenot byl poprvé popsán českým botanikem Pavelkou v časopise Kaktusy 33. ročník v roce 1998. Při své cestě po Namibii v roce 1996 narazil poblíž města Grunau na tuto neobvyklou rostlinu rostoucí v úzkých štěrbinách křemenitých hornin. Její vzhled ho velmi zaujal a vzhledem k podobnosti s rodem Titanopsis se rozhodl ji popsat jako nový poddruh Crassula ausensis.
Miniaturní tlustice vytváří atraktivní shluky malých, bezstonkatých růžic. Vejčité listy se v nich barví do zelené až šedozelené a pokrývají je průhledné trsovité chloupky. Ty bývají nejvíce patrné kolem průduchů. Vrchol listů se často vybarvuje do rezavě oranžové až červené barvy. Listy dorůstají asi 2 cm a šířka dosahuje až 1,2 cm. Shluky růžic mohou celkově dosahovat až 10 cm v průměru.
Malé a bílé květy se obvykle objevují od pozdního podzimu do začátku zimy. Květní stvol může dosáhnout výšky až 5 cm.
Jedná se o poměrně drobný sukulent, který nehnojíme. Když si dáme ještě pozor na přemokření, tak tato rostlina vydrží v našich domácnostech dlouhé roky. Bude nám zde krásně připomínat, že Češi nepřišli pouze se slovem robot, ale zasloužili se i o průzkum sukulentní říše.