Avonia papyracea
Umístíme ideálně na slunné stanoviště, snese i polostín.
Zaléváme vždy několik dní po vyschnutí substrátu. V zimě zálivku více omezíme.
Krátkodobě snese i -3,9 °C. Rostlina však není mrazuvzdorná.
Nejvíce rostlina zaujme bílými palisty, které zdobí tělo sukulentu a dodávají mu ještě více atypický vzhled. Díky miniaturnímu vzrůstu není potřeba veký květináč ani ve stáří rostliny a zdánlivě holé stonky se vyjímají i na minimálním prostoru.
Avonia papyracea, dříve známá jako Anacampseros meyeri var. minor nebo Anacampseros papyracea, je bizarní sukulentní rostlina pocházející z Jižní Afriky. Rostlina byla vyčleněna z rodu Anacampseros kvůli jasně odlišným znakům, mezi které patří papírové šupiny v paždí listů. Tento druh je endemický v suché semiaridní oblasti Little Karoo a Great Karoo v Jižní Africe.
Avonia papyracea se vyznačuje bílými papírovými překrývajícími se palisty, které jsou často i větší než samotné listy a částečně je skrývají. Drobné listy bývají masité a zelené, dosahují délky až 0,8 cm a šířky až 0,3 cm a rostou hustě nahloučené u sebe. Rostlina má zakrslý sukulentní habitus s několika štíhlými stonky a přízemním růstem.
V létě se objevují voňavé krémově bílé květy s pěti zaoblenými okvětními lístky. Tyto květy obvykle vykvétají pouze na 2 až 4 hodiny.
Od podzimu do jara sukulent téměř nezaléváme, ale pokud máme tu možnost umístíme ho do dobře větrané, světlé a chladnější místnosti či skleníku. Hnojit můžeme, není však třeba v nijak velkém množství. Sukulentu vyhovuje dobře propustný substrát a díky miniaturnímu vzrůstu a velikosti listů nepotřebuje ani v pokročilém věku velký květináč.